Jak vybrat AI nástroj, který napíše český text bez „překladového“ nádechu

Text od AI projde kontrolou pravopisu a přesto zní divně. Věty jsou gramaticky v pořádku, ale poskládané jinak, než by je poskládal člověk. Tenhle rozpor má konkrétní, pojmenovatelné příčiny.

Velký model, nebo „český“ generátor?

Pod pojmem velký model myslíme obecné chatboty jako ChatGPT, Claude nebo Gemini – nástroje, které umí napsat cokoliv od e-mailu po báseň, protože jsou trénované na obrovském množství textu. Proti nim stojí specializované generátory: formuláře s poli „název produktu“, „tón komunikace“, „délka textu“, které vygenerují šablonovaný výstup na jedno kliknutí.

Drtivá většina těch specializovaných nástrojů běží pod kapotou na stejných velkých modelech. Nemají vlastní jazykový motor, mají jen předpřipravený prompt a formulář okolo. Kvalita češtiny mezi nimi a přímým chatbotem se proto zásadně neliší.

Ten rozdíl je jinde – v rychlosti opakování. Formulář ušetří čas, když potřebujete napsat padesát podobných popisků podle jedné šablony, protože nemusíte pokaždé psát celé zadání znovu, stačí vyplnit pole. U jednoho textu, kde záleží na stylu a kde chcete mít kontrolu nad každou větou, je lepší jít přímo k chatbotu a zadání si napsat sám. Jak si mezi chatboty vybrat, popisuje článek Který AI chatbot vybrat.

Katalog nástrojů na psaní a přeformulování textu najdete v kategorii Obecné psaní, kde jde filtrovat podle účelu.

Jak vypadá čeština přeložená z angličtiny

Nejnápadnější chyba je slovosled přívlastku. Angličtina ho klade před podstatné jméno a model to někdy doslovně okopíruje. Vznikne těžkopádné „umělou inteligencí řízený systém zpracování“ nahuštěné do jednoho shluku, místo aby se přívlastek rozdělil a šel za jméno přirozeným způsobem.

Druhá skupina jsou kalky – fráze přeložené slovo od slova, které v češtině nikdy přirozeně nevznikly. „Na denní bázi“, „to dává smysl“, „vzít něco v potaz“. Rozumíte jim, ale rodilý mluvčí by spíš řekl „denně“ nebo „to je logické“. Poznat kalk je otázka citu, ne pravidla, a model ho dělá tak často právě proto, že cit pro jazyk nemá – má jen statistiku toho, co stávalo vedle čeho v trénovacích datech.

Třetí znak je rytmus. Anglický styl má rád dlouhá souvětí propojená spojkami a model to v češtině kopíruje, takže vznikne odstavec samých vět o dvaceti a víc slovech bez jediné kratší pauzy. Příklad: „Vzhledem k tomu, že se jedná o komplexní problematiku, která vyžaduje zohlednění mnoha faktorů, je nutné přistupovat k řešení systematicky a s rozvahou.“ Jedna věta, tři podřadicí spojky, žádný oddech. Čeština potřebuje střídání: krátkou větu po dlouhé.

Poslední signál je přemíra slov jako „robustní“, „klíčový“, „komplexní“ nebo „inovativní“. V angličtině znějí jako marketing, v češtině jako cizí těleso v textu. Objeví-li se třikrát na jeden odstavec, nikdo ten text nečetl nahlas.

Jak zadat styl, který model skutečně napodobí

Instrukce „piš přirozeně“ modelu nic konkrétního neříká, neví, co si pod tím představit. Spolehlivěji funguje dát mu vzorek: vlastní starší email, odstavec z textu, který se vám povedl. Model pak nehádá, co je „přirozené“, ale kopíruje konkrétní strukturu vět, kterou vidí před sebou.

Druhá věc, kterou se vyplatí zadat výslovně, je vykání. Chatboty default nastavení volí různě a bez instrukce se někdy v delším textu zadrhnou a přepnou registr uprostřed odstavce. Jedna věta v zadání – „vykejte čtenáři po celý text“ – tohle riziko odstraní.

Kdy se specializovaný nástroj přece jen vyplatí

Jazyk z něj lepší nebude, čas ale ušetří. Tam, kde se stejný typ textu opakuje pořád dokola – popisky produktů na e-shopu, meta popisky kategorií, krátké varianty téhož inzerátu – je výhoda v tom, že nemusíte pokaždé psát zadání znovu a formulář hlídá jednotnou strukturu napříč desítkami položek. Jednorázový text, kde jde hlavně o styl, se lépe doladí přímo ve velkém modelu s vlastním vzorkem podle postupu výš.

Pro emaily, kde je riziko strojového tónu nejvyšší, protože čtenář čeká lidský hlas, se hodí konkrétnější postup z článku AI e-maily, které nezní jako od robota. Obecné zásady zadávání, které platí napříč nástroji a tématy, jsou v Jak psát prompty, které fungují.

Jak si výsledek ověřit

Nejrychlejší test je přečíst text nahlas – místa, kde se zadrhnete nebo kde byste přirozeně řekli něco jinak, jsou přesně ta místa, kde model sklouzl k překladovému vzorci. Druhý test: najděte věty delší než dva řádky a zkuste je rozdělit na dvě kratší, skoro vždy je to lepší verze. Třetí test je hledání konkrétních slov – „robustní“, „klíčový“, „na denní bázi“. Najdete-li některé víc než jednou v krátkém textu, stačí nechat model přeformulovat jen tahle místa.

Konkrétní zkušenost z redakčního provozu: když jsme porovnávali strojový překlad anglického zadávacího listu s textem napsaným rovnou v češtině podle vzorku, strojová verze obsahovala na jednu normostranu v průměru pět kalků typu „na denní bázi“ nebo „to dává smysl“ – verze se vzorkem žádný. Rozdíl nebyl v gramatice, ale přesně v těch signálech, které jde hlídat ručně podle seznamu výše.